Wi-Fi dnes vnímáme jako naprostou samozřejmost a mnoho lidí by si svůj život bez něj nedovedlo představit. Pojďme se společně vrátit do minulosti a objevit, kdo a jak se podílel na vývoji této bezdrátové technologie.
Bezdrátová komunikace je stará jako lidstvo samo. První prostředky pro vzdálenou komunikaci byly přece bezdrátové. Ať už se jednalo o kouřové nebo světelné signály. Pokrok ve vědě a technice vedl v 19. století k využívání elektřiny a magnetismu, přičemž v roce 1887 uskutečnil Heinrich Rudolf Hertz první zdokumentované přenosy elektromagnetických vln. Na Hertze brzy navázali další vědci a praktické využití radiových vln se stávalo realitou. Např. Marconi představil první komerčně použitelný přístroj pro bezdrátovou telegrafii na velké vzdálenosti. To byl začátek komerčního využívání radiových technologií ke komunikaci.
Další osoba, která přispěla ke vzniku Wi-Fi, nebyla překvapivě povoláním ani vědec, ani vynálezce, ale herečka. Hedy Lamarr se narodila ve Vídni a v roce 1932 se objevila ve filmu Extáze českého režiséra Gustava Machatého úplně nahá ve velmi erotických scénách, což jí přineslo světovou popularitu. Pak se přesunula do Ameriky, kde pokračovala v herecké kariéře, ale protože jí to docela pálilo, tak si ji budeme pamatovat i jako vynálezce metody rozprostřeného spektra FHSS (Frequency Hopping Spread Spectrum). Hedy chtěla systém původně použít pro navigaci torpéd za druhé světové války, ale americká armáda jej odmítla. Do praxe se dostal mnohem později a kromě Wi-Fi se dočkal použití třeba i v GSM a bluetooth.
V poválečném období došlo k velkému pokroku v oblasti IT a následně se začala objevovat potřeba propojení počítačů. Tady můžeme zmínit předchozí kapitoly našeho seriálu. ARPANET, a především ALOHAnet, paketovou radiovou síť propojující v roce 1971 sedm kampusů Havajské univerzity na vzdálenosti několika kilometrů, která inspirovala vznik Ethernetu.
Zásadním mezníkem pro zrození Wi-Fi se stala událost v roce 1985. Americký telekomunikační úřad FCC tehdy otevřel 3 kmitočtová pásma pro nelicencované využití. Tato pásma, známá též jako ISM (industrial, scientific and medical) nebo „odpadní pásma“ (garbage bands) byla 900 MHz, 2,4 GHz a 5 GHz. V těchto pásmech generovala různá zařízení (např. mikrovlnné trouby) takové interference, že byla označena jako nevhodná pro telekomunikace. Podmínkou pro jejich využití pro komunikační účely byla schopnost obejít rušení od jiných zařízení pomocí technologie rozprostřeného spektra. Výrobci začali rychle vyvíjet vlastní, proprietární, patentovaná řešení, využívající tato otevřená pásma. Některá z nich sice sama o sobě fungovala dobře, ale zjevnou slabinou byla nekompatibilita mezi jednotlivými řešeními.
Zde se vrátíme v čase o pár let zpět a zmíníme další osobnost výrazně podepsanou pod Wi-Fi. Wi-Fi technologie, tak jak ji známe dnes, není systémem pocházejícím od jednoho tvůrce, ale skládá se z nespočtu technologických detailů a patentovaných designů, ale přesto je za „otce Wi-Fi“ považován Vic Hayes. Vic začal pracovat pro společnost NCR Corp. v roce 1974. V té době to byla velká firma vyrábějící počítače, bankomaty a pokladní systémy. Někdy kolem roku 1980 začala v NCR vznikat potřeba propojit bezdrátově jednotlivé pokladny a počítače v maloobchodních řetězcích. Na projektu se podíleli 2 klíčoví inženýři Vic Hayes a Cees Links, kteří v letech 1986-87 vyvinuli produkt WaveLAN. Ten byl na trh uveden v roce 1990 a byl pozicován jako bezdrátová varianta Ethernetu a Token Ringu, nicméně byl drahý a byl spíše specializovaným řešením pro velké firmy, které si ho mohly dovolit. WaveLAN pracoval v pásmech 900 MHz a 2,4 GHz s přenosovou rychlostí 1 nebo 2 Mbps a konkuroval síti ARLAN společnosti Aironet a dalším. Na trhu se tak vyskytovala změť produktů a řešení konkurenčních společností a bylo zřejmé, že je potřeba standardizace. To si společnost NCR uvědomovala a chtěla, aby Vic jménem NCR předložil IEEE technické návrhy řešení. Vic s tím ale nesouhlasil, chtěl zůstat nezávislý a nepředkládat návrhy jen jménem NCR. Společnost s tím nakonec souhlasila, což jí vlastně prospělo, protože Vic neprosazoval proprietární řešení, díky čemuž si získal důvěru ostatních a stal se prvním předsedou pracovní skupiny IEEE 802.11. Odtud přezdívka „otec Wi-Fi“.
Vic Hayes
Zajímavé je, že přestože standard IEEE 802.11 byl schválen v roce 1997, tak označení Wi-Fi se začalo používat až v roce 1999. Tehdy se první výrobci, kteří chtěli prosadit nově vzniklý bezdrátový standard, spojili a vytvořili neziskovou organizaci, jejímž úkolem bylo testování interoperability a podpora technologie na trhu. Její původní název byl Wireless Ethernet Compatibility Alliance (WECA) a počet zakládajících členů byl 6. Jeden z prvních úkolů bylo najít pro novou technologii víc sexy jméno. Vybrali tehdy marketingovou firmu Interbrand, aby jim vymyslela seznam 10 vhodných jmen. Z něho vybrali název Wi-Fi a Interbrand jim k tomu dodělal i černobílé logo ve stylu jin a jang, které se používá dodnes.
Obrázek Zdroj: Wikimedia Commons Autor: Heleen Hayes