Dnešní krátké povídání začneme u Erica Arthura Blaira. Nic vám to neříká? A co jeho pseudonym George Orwell? Aha, ten, co napsal 1984. Kromě tohoto dystopického románu ukazujícího, kam až může dospět totalita, totiž také poprvé použil spojení studená válka. Politické a vojenské napětí mezi východním a západním blokem odstartovalo po druhé světové válce závody ve zbrojení, ale obě strany brzy pochopily, že pokud chtějí dosáhnout dominance, musí získat náskok především ve vědě a výzkumu.
Když Sověti vypustili v roce 1957 Sputnik, Američané usoudili, že je potřeba přidat a založili ARPA (Advanced Research Projects Agency). Ačkoli nově vzniklá agentura spadala pod ministerstvo obrany, tak její primární účel nebyl vývoj zbraní, ale základní výzkum, který měl vést k rozvoji technologií a vědy. Součástí ARPY se stal Command and Control Research, který se později přejmenoval na IPTO (Information Processing Techniques Office) a měl za úkol podporovat koncepční výzkum v oblasti, kterou dnes nazýváme informační a komunikační technologie.
Už první ředitel IPTO, J.C.R. Licklider, inicioval hlavní kroky, které vedly směrem k rychlému rozvoji IT. Vytvoření počítačových oddělení na velkých univerzitách, sdílení zdrojů a propojení pomocí sítě. Nějakou dobu trvalo, než se tyto myšlenky začaly zhmotňovat. Vedení ARPY zprvu nechtělo síťový a komunikační výzkum podpořit s tím, že pokud to k něčemu bude, přijde s tím sám počítačový průmysl. Počítačové firmy ale zajímalo vylepšování jejich aritmetických strojů. Pro nějaké velké propojování chyběla motivace.
Nakonec zvítězil duch komunity. Touha po usnadnění komunikace mezi lidmi, sdílení výsledků vývoje a zvýšení efektivity práce vedla k seriózní diskusi nad vytvořením počítačové sítě mezi hlavními vědeckými ústavy. Na jaře 1967 se na schůzi ARPY dohodlo, že musí vzniknout komunikační protokol, který bude definovat identifikaci uživatele a počítače, konvenci pro přenos jednotlivých znaků i celých bloků, kontrolu chyb a opětovné vysílání. Zároveň bylo potřeba vyřešit problém, jak propojit počítače s odlišným hardwarem a softwarem velmi spolehlivým způsobem.
Během půl roku vznikla koncepce založená na subsíti malých dedikovaných počítačů, které dostaly název IMP (Interface Message Processor) a byly propojeny přes telefonní linky. Vlastní počítače, na kterých vědecké týmy pracovaly, se měly připojit na IMP. Zakázku na vývoj a výrobu IMP získala firma Bolt Beranek a Newman (BBN), která první zařízení dodala v srpnu 1969 na UCLA (University of California, Los Angeles) a poté začátkem října druhé na Stanford Research Institute (SRI).
O měsíc později, konkrétně 29.10.1969, si obě univerzity po síti vyměnily první dvě písmena. Postgraduální student Charley Kline chtěl napsat a poslat LOGIN, ale po prvních dvou znacích systém havaroval. Nicméně o hodinu později se vše podařilo a počítače se propojily. O dva roky později poslal Ray Tomlinson přes ARPANET první e-mail, který už dokonce používal @ jako oddělovač v adrese. To už bylo v ARPANETu 23 stanic a kromě univerzit byly propojeny některé orgány státní správy.
Počet rychle stoupal a o deset let později už to bylo 213 uzlů. V roce 1973 došlo k prvnímu mezinárodnímu propojení přes satelit do Švédska a odtud pozemním okruhem do Londýna na University College London (UCL). ARPANET sloužil spolehlivě až do poloviny osmdesátých let, kdy byl postupně nahrazován novým projektem NSFNET, který se časem transformoval na páteř internetu, jak jej známe dnes.
Dědictví ARPANETu je však živé dodnes ve formě technologií a protokolů, které denně používáme. Za všechny můžeme jmenovat třeba packet switching, Telnet, TCP nebo FTP.
Obrázek Zdroj: Flickr Autor: ITU Pictures