Optické konektory umožňují rozebíratelně spojovat optická vlákna a jsou tak nepostradatelným prvkem při výstavbě optických sítí. Konektory mají za úkol vyrovnat vlákna proti sobě, aby světlo procházelo z jednoho optického vlákna do druhého, pokud možno s minimálním útlumem. Použití konektorů také umožňuje provádět místní údržbu a testování a lze s jejich pomocí i snadno měnit topologii/konfiguraci fyzické vrstvy. První komerčně dostupné konektory začaly vznikat v 70. a 80. letech minulého století a postupně docházelo k jejich vylepšování. Snižoval se útlum a cena, zjednodušovalo se zapojení a zmenšovaly se rozměry. Za pět desetiletí se na trhu objevila více než stovka různých optických konektorů s rozdílnými mechanickými i optickými vlastnostmi. Většina z nich skončila v propadlišti dějin a už se s nimi běžně nesetkáme.
Jako první komerčně používaný konektor můžeme pravděpodobně označit Deutsch 1000 (ačkoli to zní německy, Deutsch byla americká firma, dnes je součástí TE Connectivity) ze 70. let, který měl na tehdejší dobu skvělý útlum 3 dB. O pár let později a s podstatně nižším útlumem se prosazovaly konektory Biconic (AT&T), vyrobené z plastu plněného sklem, s kónickou ferulí. Biconic konektory se používaly převážně pro dálkové trasy AT&T v 80.letech. Mimochodem Jack Cook, který vedl tým okolo optických konektorů v Bellových laboratořích u AT&T, si pak založil vlastní úspěšnou firmu, kterou následně prodal 3M (kdopak nezná Fibrlok?). V rámci první vlny je fér zmínit ještě konektor Optimate od AMP s plastovou ferulí a kovovou šroubovací maticí a konektor SMA od firmy Amphenol s kovovou ferulí, který se hodně používal pro multimode. Zajímavostí je, že SMA používal hardware z mikrovlnného konektoru SubMiniature A (odtud i ten název).
Když v 80. letech v Japonsku začali používat keramické ferule, design konektorů se změnil navždy. Keramická ferule byla tvrdá a přesná. Vlákna byla přesně umístěna pro zarovnání a ferule se mohly dotýkat. První konektor s keramickou nebo hybridní (keramika/kov) ferulí byl asi D4 od NECu.
Dalším velkým milníkem byl pak vynález fyzického kontaktu PC (Physical Contact) japonskou společností NTT v roce 1986. Ten výrazně zlepšil parametry a spolehlivost optických konektorů. Tato technologie, která byla široce přijata operátory a datovými centry od roku 1990, velmi usnadnila práci s terminací optických vláken. Před vynálezem PC technologie bylo nutné na koncovou plochu konektorů nanášet gel odpovídajícího indexu lomu pro potlačení Fresnelova odrazu (eliminace vzduchové mezery). PC kontakt nám umožňuje provádět připojení opakovaně s vynikajícími optickými parametry a je odolnější vůči okolním podmínkám. Většina hlavních konektorů, které byly standardizovány a nyní se prakticky používají, využívá tuto technologii připojení (případně ve verzi APC, kde je fyzické připojení pod úhlem, aby se zamezilo zpětnému odrazu).
Do této časové etapy se pak řadí i duplexní konektory FDDI, což byla velmi progresivní síťová technologie využívající optické vlákno jako fyzickou vrstvu. Standard připravila americká ANSI, uháněl 100 Mb/s, a ačkoli byl určen pro LAN použití, dosah 100 km pro něj nebyl problém. S příchodem rychlejších Ethernetů se ale odebral za dinosaury.
Ani Evropa nebyla v počátcích vláknové optiky stranou. Příkladem může být velmi kompaktní německý konektor LSA (DIN), který měl skvělé parametry a byl superspolehlivý.
V dalších řádcích už budete určitě více doma, protože se zbytkem představovaných konektorů jste asi měli tu čest. Nejstarší z nich je FC konektor (fixace převlečnou šroubovací maticí s vnitřním závitem) vyvinutý společností NTT v roce 1979. Mimo jiné byl použit v roce 1985 pro optický spoj na vzdálenost 2000 km mezi ostrovy Hokkaidó a Kjúšú. FC konektor vyrobený firmou Johanson Manufacturing se také jako jeden z mála podíval na několika misích NASA i do vesmíru.
V roce 1985 pak americká společnost AT&T pro své potřeby vyvíjí konektor ST (jako náhradu za konektory SMA) s fixací v adaptéru pomocí bajonetového spoje. Ještě 20 let nazpět se jednalo v našich krajinách o nejpoužívanější optický konektor. V té době se tyto konektory většinou instalovaly lepením, svářečky byly ještě špatně dostupné a jen za astronomické ceny.
NTT použila technologii připojení PC spolu s push-pull technologií k vývoji SC (náhrada FC) a MPO (Multi Push-On) konektorů jako reprezentativních simplexních a multivláknových konektorů. Do skupiny multivláknových konektorů se mimochodem řadí i MTP (Multi Termination Plug, US CONNEC, vylepšený MPO konektor). Konektory SC a MPO měly jako první spojovací mechanismus push-pull, který umožňuje připojit/odpojit konektor z adaptéru pouhým zatlačením/vytažením přes tělo konektoru a zároveň konektor nelze z adaptéru vyjmout tahem za optický kabel/patchcord. Tato technologie pak výrazně zvýšila hustotu optických portů v rozvaděči. Nebylo již třeba tolik prostoru na složité otáčení či šroubování konektorů. Na trh pro další uživatele se tyto konektory pak dostávaly se zpožděním, tak jak byly postupně uvolňovány licence pro jejich výrobu.
90. léta pak přinesla celou řadu nových více nebo méně úspěšných typů konektorů. Duplexní konektory v rozměru RJ-45 - MTRJ (Mechanical Transfer Registered Jack) či VF-45 (Volition Fiber, 3M, FTTD aplikace). Evropský příspěvek byl high-end konektor Europa 2000 (později zkráceno na E2000) od Diamondu.
Po roce 2000 přichází hlavně tlak na miniaturizaci resp. co největší hustotu zapojení. Zmenšuje se ferule na poloviční velikost 1,25 mm a ten, kdo měl tlusté prsty, si musel v datacentru najít jinou práci než přepojování optiky. Hlavními reprezentanty této kategorie jsou konektory MU (hlavně v Japonsku) a LC (Lucent Connector, USA a Evropa).
Aktuálně pak výrobci (SENKO, Corning) přichází s celou řadou nové generace optických konektorů VSFF (Very Small Form Factor) pro 100Gbps+ aplikace. Jedná se třeba o multiferulové konektory CS (Connector Senko) a SN (Senko Nano). Ve srovnání s konektory předchozích generací (LC či MTRJ) jsou ještě kompaktnější.
Jako další zdroj informací o různých typech optických konektorů a jejich možnostech instalace na optická vlákna doporučujeme záznam našeho webináře na našem YouTube kanálu.
Obrázky: Zdroj: lightoptics.co.uk